Analýza procesu povrchové úpravy pozinkovaného ocelového roštu před lakováním

Analýza procesu povrchové úpravy pozinkovaného ocelového roštu před lakováním

Žárové zinkování (zkráceně žárové zinkování) na povrchu ocelového roštu je nejběžnější a nejúčinnější technologií ochrany povrchu pro kontrolu koroze ocelových dílů v okolním prostředí. V běžném atmosférickém prostředí může žárový zinkovací povlak získaný touto technologií chránit ocelové díly před rezivěním po dobu několika let nebo i více než 10 let. U dílů bez zvláštních požadavků na antikorozní ochranu není nutná sekundární antikorozní úprava (stříkání nebo lakování). Aby se však ušetřily provozní náklady na zařízení a vybavení, snížily se náklady na údržbu a dále se prodloužila životnost ocelového roštu v náročných podmínkách, je často nutné provést sekundární ochranu žárově zinkovaného ocelového roštu, tj. nanést na žárově zinkovaný povrch letní organický povlak, čímž se vytvoří dvouvrstvý antikorozní systém.
Ocelové rošty se obvykle pasivují online ihned po žárovém zinkování. Během procesu pasivace dochází k oxidační reakci na povrchu žárově zinkované vrstvy a na rozhraní pasivačního roztoku, čímž se na povrchu vrstvy žárově zinkované vrstvy vytvoří hustý a pevně přilnutý pasivační film, který hraje roli ve zvýšení odolnosti zinkové vrstvy proti korozi. U ocelových roštů, které je však třeba potáhnout letním základním nátěrem pro vytvoření dvouvrstvého antikorozního systému, je však obtížné hustý, hladký a pasivní pasivační film kovu pevně spojit s následným letním základním nátěrem, což vede k předčasnému bublání a odlupování organického povlaku během provozu, což ovlivňuje jeho ochranný účinek.
Pro další zlepšení trvanlivosti ocelových roštů ošetřených žárovým zinkováním je obecně možné nanést na jejich povrch vhodný organický povlak, čímž se vytvoří kompozitní ochranný systém. Vzhledem k tomu, že povrch žárově zinkované vrstvy ocelového roštu je plochý, hladký a zvonovitý, je pevnost spoje mezi ním a následným nátěrovým systémem nedostatečná, což může snadno vést k bublinám, odlupování a předčasnému selhání povlaku. Výběrem vhodného základního nátěru nebo vhodného procesu předúpravy lze zlepšit pevnost spoje mezi zinkovým povlakem/základním nátěrem a dosáhnout dlouhodobého ochranného účinku kompozitního ochranného systému.
Klíčovou technologií, která ovlivňuje ochranný účinek ochranného nátěru ocelových roštů žárově pozinkovaných, je také povrchová úprava před nanesením laku. Pískování je jednou z nejběžněji používaných a nejspolehlivějších metod povrchové úpravy ocelových roštů, ale protože žárově pozinkovaný povrch je relativně měkký, nadměrný tlak pískování a velikost částic písku mohou způsobit ztrátu pozinkované vrstvy ocelového roštu. Řízením tlaku rozstřiku a velikosti částic písku je mírné pískování povrchu žárově pozinkovaného ocelového roštu účinnou metodou povrchové úpravy, která má uspokojivý vliv na vzhled základního nátěru a pevnost spoje mezi ním a vrstvou žárově pozinkovaného roštu je větší než 5 MPa.
Při použití cyklického vodíkového základního nátěru s obsahem fosforečnanu zinečnatého je adheze mezi zinkovým povlakem a organickým základním nátěrem v podstatě větší než 5 MPa bez pískování. Pro povrch žárově pozinkované ocelové mřížky, pokud není vhodné použít pískování a později se uvažuje o dalším organickém nátěru, lze zvolit základní nátěr s obsahem fosfátu, protože fosfát v základním nátěru pomáhá zlepšit přilnavost nátěrového filmu a zesílit antikorozní účinek.
Před nanesením základního nátěru v nátěrové konstrukci se žárově zinkovaná vrstva ocelového roštu pasivuje nebo nepasivuje. Předúprava nemá významný vliv na zlepšení přilnavosti a otření alkoholem nemá zjevný vliv na zlepšení pevnosti spojení mezi zinkovým povlakem a základním nátěrem.